Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací
Souhlasím

Jak to celé probíhá?

Jak to celé probíhá?

Uvedený postup je obecně používaný při odběrech dárců plné krve.
Dárce, který se dostaví do transfuzního oddělení, se nejprve zaregistruje v evidenci dárců krve, dostane pořadové číslo. Vyplní Dotazník dárce krve (důležitý je podpis - informovaný souhlas s odběrem - prohlášení dárce), přečte si tzv. Poučení dárce krve – běžní dárci (stoly v čekárně). Na základě vyplněného dotazníku a po kontrole potřebných dokladů je mu zavedena karta, je zadán do počítačového systému.

V dalším kroku se dárce podrobí základnímu laboratornímu vyšetření - je mu odebrána krev ze žíly na krevní obraz – zjišťují se hodnoty krevního obrazu (zda má dostatek krvinek, zda u dárce neprobíhá skrytě nějaké onemocnění). Na výsledek tohoto testu si dárce musí chvíli počkat, mezitím se můze občerstvit – čaj a rohlík.

Dárci jsou pak zváni na vyšetření lékařem, který jim změří tlak a puls a provede základní vyšetření. Projde s dárcem dotazník, zkontroluje, zda je zodpovězena každá otázka. Je-li dárce způsobilý, poznačí to lékař do karty i do počítače a dárce může být podroben odběru. V opačném případě je též proveden záznam, lékař dárci doporučí další postup. Informuje ho, jsou-li důvody vyřazení trvalé nebo dočasné a za jakých podmínek bude moci eventuálně krev darovat v budoucnu.
 
Pokud je dárce způsobilý k odběru, po vyzvání jde do předodběrové místnosti, kde se připraví – umyje si loketní jamky, nazuje návleky a půjde opět po vyzvání do odběrového sálu.

Vlastní odběr pak provádějí odběrové sestry v odběrovém sále. Před odběrem plné krve odběrová sestra zkontroluje totožnost dárce, odběrového čísla (zda souhlasí s číslem uvedeným na odběrovém vaku). Odběrová sestra vydezinfikuje místo vpichu a pak samotný odběr plné krve.
Standardní odběr je 450 ml, trvá obvykle méně než 10 minut. Odebrané množství krve se v organismu dárce nahradí během několika hodin, plazmatické bílkoviny a krevní destičky během několika dní, červené krvinky během cca 2 - 3 týdnů.

Krev se odebírá do plastových odběrových vaků. Zpravidla se nejedná o jednoduché vaky (ty se používají výjimečně), ale o celé systémy troj, čtyř i vícečetných vaků, které jsou navzájem napojeny hadičkami a hadička vedoucí od odběrového vaku je zakončena jehlou. Tak je zaručeno, že celý proces odběru a zpracování krve se děje tzv. uzavřeným způsobem, kde jediný kontakt se zevním prostředím je vpich jehly do žíly dárce.

V žádném případě tedy není nutné se obávat rizika nákazy dárce během odběru. Jakékoliv nepříjemné pocity, pocit horka, slabost, točení hlavy či pocit, zvracení je nutné ihned hlásit odběrové sestře. Po odběru se nedoporučuje ihned vstát z lůžka, dárce si může ještě odpočinout, na přání mu doneseme tekutiny.

Po odběru dárce dostane v odběrovém sále poukázku na občerstvení v jídelně naší nemocnice.
 
Po odběru dárci doporučujeme posedět ještě v čekárně a držet tampon minimálně 10 minut (prevence modřiny v místě vpichu), je možné též vypít šálek kávy či čaje, dostane džus a čokoládu. Poté se dárce ohlásí opět v evidenci, dostane potvrzení o darování krve, případně potvrzení na odpis daní, podle pojišťovny dostane dárce vitamíny.


Co se děje s Vaší krví dále?

Do procesu zpracování nepatří jenom rozdělení odebrané krve na jednotlivé složky, ale veškerá povinná laboratorní vyšetření, označení (štítkování) vaků s transfúzními přípravky a případně další manipulace před tím, než je transfuzními přípravky uložen do skladovacího boxu.

Klasický odběr plné krve


Jak již bylo uvedeno, plná krev jako taková se dnes již prakticky nepoužívá. Každá odebraná krev je zpracována minimálně na erytrocytový koncentrát a plazmu, případně ještě na krevní destičky. Toto rozdělení, tj. vlastní zpracování krve, je dnes díky plastovým vakům podstatně jednodušší a hlavně bezpečnější z hlediska kvality výsledného přípravku než dříve, kdy byla krev odebírána do lahví. Bezpečnost spočívá zejména v tom, že odběry i zpracování probíhá v tzv. uzavřeném systému, tj. že při rozdělování a přemisťování jednotlivých krevních součástí nedochází ke kontaktu zpracovávané krve s vnějším prostředím, tzn. ani vzduchem. Je to umožněno tím, že na odběrový vak jsou již rovnou hadičkami napojeny další vaky, které jsou určeny pro jednotlivé krevní složky. Jedná se tedy o různé systémy troj-, čtyř-, pěti vaků apod. Po jejich naplnění je pak vak s příslušnou krevní složkou „oddělen“ od ostatních vaků. Jediným kontaktem s vnějším prostředím a porušením uzavřeného systému je tak pouze zavedení jehly do žíly dárce. K vlastnímu rozdělení erytrocytů od plazmy dojde odstředěním ve speciální odstředivce při vysoké rychlosti (až 4000 ot/min.) 10 - 20 min. Dnešní transfuzní odstředivky pojmou najednou až 12 vaků s odebranou krví, jsou chlazené a programovatelné.
Po odstředění se vaky opatrně vyjmou z centrifugy a vlastní oddělení, resp. přemístění jednotlivých složek krve se provádí na tzv. krevních lisech, které jsou buď ruční nebo zcela automatizované. Princip spočívá v tom, že se vak s krví, která je již po odstředění rozdělena na plazmu (horní polovina), buffy-coat, (tenká bělavá vrstva uprostřed, která obsahuje trombocyty a leukocyty) a erytrocyty (spodní polovina) vloží do otevřeného lisu, tj. mezi dvě plochy, jejíchž stlačením se postupně přemístí jednotlivé krevní součásti do satelitních vaků. Červené krvinky jsou smíchány s výživným roztokem a skladují se při teplotě 2 - 6°C, doba použitelnosti je 42 dnů.

Velmi důležitou součástí zpracování krve jsou laboratorní vyšetření.

Každá odebraná krev se po odběru vyšetřuje na krevní skupinu a provádí se záchyt tzv. nepravidelných protilátek proti erytrocytům (jejich eventuální přítomnost krev vyřazuje z dalšího použití, krev dárce by nebyla slučitelná s krví příjemce) a na známky některých krví přenosných infekčních chorob, tj. infekční zánět jater (žloutenku) typu B a C, AIDS a syfilis. Dále se ještě vyšetřuje jeden parametr jaterních testů (ALT) jako také jedna z případných známek zánětu jater. Všechna uvedená laboratorní vyšetření děláme z krve odebrané do zkumavek při odběru dárce.
Zvláštním procesem po oddělení musí projít ještě plazma, a to tzv. šokovým zmrazením. Plazma, která se uchovává v zmrazeném stavu (pod -30°C a méně), musí být do zmrazeného skupenství uvedena co nerychleji (do hodiny), protože jen takový způsob zabezpečí co nejmenší ztráty aktivity tzv. labilních koagulačních faktorů, zejména faktoru VIII. Doba použitelnosti je dva roky. V praxi šokové zmrazení představuje vložení vaků s plazmou do tzv. šokového zmrazovače, tj. speciálního mrazícího zařízení, kde je v kapalinové lázni (lihobenzin) nebo cirkulujícím vzduchem plazma během několika desítek minut zmražena. Plazmu vyrábíme klinickou, která se používá pro pacienty hospitalizované v naší nemocnici, a dále plazmu určenou k průmyslovému zpracování. Klinická plazma určená pro pacienty musí být šest měsíců v karanténě. Po sešti měsících musí být dárce znovu vyšetřen na virové markery, teprve pak může být plazma aplikována.

Virové markery se kontrolují buď při darování a nebo jen po odebrání vzorku krve. Můžete se tak setkat i Vy s tím, že Vám bude doručena pozvánka k odběru vzorku krve (viz následující text).

Veškeré údaje o zpracování a laboratorním vyšetření se průběžně zapisují, případně automaticky ukládají do počítačového informačního systému, kterým jsou dnes povinně vybavena všechna transfuzní oddělení.

Celý proces zpracování krve je během 1-2 dnů ukončen tzv. propuštěním, kdy zodpovědný pracovník (zpravidla lékař) zhodnotí výsledky zpracování a laboratorních testů a každý jednotlivý transfuzní přípravek uvolní k použití nebo vyřadí do likvidace. Po tomto velmi důležitém úkonu jsou vaky s transfuzními přípravky opatřeny štítky, které jsou tištěny přímo na transfuzní stanici speciální termotiskárnou a prostřednictvím počítačového systému.
Na konečném štítku jsou uvedeny důležité údaje týkající se transfuzního přípravku, jako je výrobce (transfuzní stanice) a jeho registrační číslo, krevní skupina, množství, složení použitého protisrážlivého roztoku, negativita v předepsaných testech, skladovací podmínky apod. Většina důležitých údajů je též zobrazena formou čárového kódu.

Nakonec následuje uskladnění přípravků v příslušných chladicích a mrazicích boxech. 
Youtube Facebook Twitter Instagram LinkedIn