Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie. Více informací
Souhlasím

Akutní mozková poranění - průvodce určený rodině a přátelům

Akutní mozková poranění - průvodce určený rodině a přátelům

Jak mozek pracuje?

Mozek kontroluje tělesné funkce a umožňuje nám myslet, učit se a pamatovat si.

Dělí se na tři části: mozkové hemisféry, malý mozek a mozkový kmen. Mozkové hemisféry se dělí na levou a pravou mozkovou polokouli. Každá část mozku má své speciální úkoly a mohou vzájemně spolupracovat. Levá mozková hemisféra kontroluje pravou část těla a obvykle je zodpovědná za řeč. Pravá hemisféra kontroluje levou stranu těla a zpravidla ovlivňuje schopnost tvůrčího myšlení.


Ochrana a zásobování mozku kyslíkem

Mozek kontroluje řadu důležitých činností. Vyžaduje dobrou ochranu a zásobování kyslíkem. Mozek je chráněn těmito strukturami:

  • Lebka - tvrdá kost obklopující mozkovou tkáň
  • Tvrdá plena mozková - tuhý obal okolo mozkové tkáně a míchy
  • Mozkomíšní mok - kapalina proudící dutinami a kolem mozku s míchou. Dutiny jsou prostory uvnitř mozku. Mozkomíšní mok působí na mozek jako ochrana před otřesy.
    Zásobení kyslíkem mozku má na starost hlavně krevní oběh (srdce a cévní systém ) a plice
  • Krev - přivádí do mozku kyslík a živiny


Typy mozkových poranění

Poranění mozku je dynamický děj. Vzniká ve dvou samostatných částí, které na sebe navazují:

1. Primární poranění mozkové tkáně (vzniká v momentě úrazu) - nejsme schopni léčebně ovlivnit.

Mezi nejčastější primární poranění řadíme:

kontuze - zhmoždění mozku různého stupně, lacerace mozková, penetrující poranění, difuzní axonální poranění (DAP),

Mechanismus vzniku primárního poranění:

  1. Přímý náraz
  2. Náraz /zpětný náraz (coup / contre-coup): francouzský výraz popisující pohmožděniny, které se objeví na dvou stranách mozku. Když dojde k úderu do hlavy, tento vyvolá náraz mozku na protilehlou část lebky. Poškození vzniká na straně nárazu i na protilehlé straně mozku.



 

2. Sekundární poranění mozkové tkáně (navazuje na primární poranění) - Zde jsme schopni léčebně ovlivnit. (Operace, Konzervativní terapie)

Mezi nejčastější sekundární poranění řadíme:

  • nitrolební krvácení (epidurální,subdurální hematomy)
  • otok mozku
  • snížení okysličení
  • ischemie mozkové tkáně ze zvýšení nitrolebního tlaku nebo selhání systémového tlaku.

 

Typy mozkových poranění - jejich popis

a. Primární poranění:

Zlomenina lebky: zlomenina kosti obklopující mozek. Tyto zlomeniny se často zhojí sami. Chirurgický zákrok je nutný v případě, kdy dojde k poškození mozkové tkáně pod zlomeninou.



 

Otřes mozku: lehké poranění které může způsobit krátkodobou ztrátu vědomí. Může vyvolat bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, závratě a problémy s pamětí a koncentrací. Takové poranění nevyžaduje chirurgický zákrok.

Pohmoždění mozku lehké, střední, těžké: v některých případech vyžaduje urgentní operační výkon a řízenou ventilaci na odd ARO, jinak sledování na JIP

Difúzní axonální poranění - DAP: poškození nervových vláken (axonů), spojujících jednotlivé části mozku. Toto nastává v situaci, kdy dojde k difúznímu axonálnímu poranění mozku v okamžiku úrazu. Přenos mozkových informací se zpomalí nebo zcela ustane. Léčba se soustřeďuje na zvládnutí otoku mozku, jelikož zpřetrhané axony již není možno opravit.



 

Anoxické poranění mozku (nedostatek okysličení): poranění vyplývající z nedostatku kyslíku v mozku. Je často způsobeno sníženým krevním průtokem nebo tlakem na mozkovou tkáň krvácením či otokem.

b. Sekundární poranění:

Epidurální hematom: krevní výron vytvářející se mezi lebkou a mozkovou plenou. Velikost hematomu může způsobovat rychlé změny nitrolebního tlaku. V takovém případě je nezbytný okamžitý chirurgický zákrok.

   
 
 

Subdurální hematom: krevní výron vznikající mezi mozkovou plenou a mozkovou tkání. Pokud takové krvácení probíhá rychle, pak je nazýváme akutní subdurální hematom. Pokud se vytváří pomalu v průběhu několika týdnů, pak se jedná o chronický subdurální hematom. Může způsobovat zvýšení tlaku a často je třeba jej odstranit chirurgicky.

   
 
 

Mozkové krvácení: krevní výron v mozkové tkáni, jehož odstranění je obtížné. Tlak způsobený tímto krvácením může způsobit poškození okolní zdravé mozkové tkáně. Ke snížení tlaku je někdy nutný chirurgický zákrok.



 

K čemu dochází při mozkovém poranění?


V lebce se nachází:
Normální mozek

   
 
Změny se objevují jako následek primárního mozkového poranění. V okolí poškozené mozkové tkáně může dojít k otoku - edému. Pokud nastane, zduřelá tkáň bude tlačit ostatní obsah lebky do strany. Jde o závažný stav, hrozí poškození okolních struktur


Mozek s edémem



V případě nitrolebních krvácení dochází ke kompresi okolních struktur krevními sraženinami. Zde hrozí poškození okolní tkáně z přímého tlaku krevní sraženinou.


Mozek s hematomem



Průtok mozkomíšní tekutiny může být zablokován poškozenou mozkovou tkání. To vede ke zvětšení mozkových komor. Tento stav nazýváme hydrocefalus.


Mozek s hydrocefalem



Kterákoliv z těchto změn může způsobit zvýšení nitrolebního tlaku !!!


Co je to nitrolební tlak?

Abychom mohli porozumět pojmu nitrolební tlak, je třeba si uvědomit, že lebka je tuhá schránka. Po mozkovém poranění může být přeplněna oteklou mozkovou tkání, krví nebo mozkomíšním mokem.
Lebka se nedokáže roztáhnout jako kůže, aby mohla na tyto změny reagovat. Může se zaplnit do takové míry, že zvýší svůj tlak na mozkovou tkáň. A tato situace se popisuje jako zvýšený nitrolební tlak.



 

Co je to mozkový perfúzní tlak?

Mozek musí mít optimální prokrvení které zajišťuje perfúzní tlak. Krevní a nitrolební tlak jej ovlivňují. Pokud je krevní tlak nízký a /nebo nitrolební tlak vysoký dochází ke snížení perfúzního mozkového tlaku. To má za následek snížení krevního průtoku mozkovou tkání.
To znamená menší přítok kyslíku a živin do mozku a jeho závažné poškození často hrozící trvalými následky či úmrtí pacienta.

       
                  

Normální krevní zásobení                           Snížené krevní zásobení

Jak bude pacient reagovat na poranění mozku?
Reakce pacienta mohou být velmi odlišné, v závislosti na typu poranění nebo změnách tlaku v mozku. Mezi možné příznaky patří: neklid, zmatenost, snížená schopnost reakce a kóma.

Kóma: stav, kdy pacient nehovoří nebo nereaguje na povely, ani na podněty z okolí. Doba, po kterou pacient zůstává v kómatu, se může lišit.
Pacienti mohou mít rovněž potíže s řečí, viděním, případně se svalovou slabostí v horních i dolních končetinách.

Jak se mozková poranění vyhodnocují?
Pacienti s mozkovým poraněním vyžadují častá vyšetření a diagnostické testy.
Ty zahrnují:

Neurologické vyšetření - série otázek a jednoduchých povelů vedoucích ke zjištění, zda je pacient schopen otevřít oči, pohybovat se, hovořit a porozumět, co se kolem něj děje.
Např.: Jak se jmenujete? Kde se nacházíte? Co je dnes za den? Zahýbejte prsty u nohou. Zvedněte dva prsty. K popsání pacientových reakcí je možno použít standardní postupy. Většina nemocnic užívá „ Glasgowskou škálu kómatu nebo tzv. „Rancho“ škálu poznávacích funkcí.

RTG - snímky na nichž je možno posoudit, zda došlo ke zlomenině (fraktuře). Tato technika může být použita rovněž při snímkování plic. Toto vyšetření může být prováděno na lůžku nebo na rentgenologickém oddělení a trvá 5 - 30 minut.

CT - rentgen, který snímá obrázky mozku nebo jiných částí těla. Snímkování je bezbolestné, ale pacient musí ležet bez pohnutí. Vyšetření trvá 15-30 minut.

Magnetická rezonance - jedná se o použití velkého magnetu a rádiových vln, namísto rentgenového záření, k pořízení snímků tělesných tkání. Je to metoda bezbolestná, avšak hlučná. Přístroj má tvar dlouhého tunelu. Pacient musí ležet bez hnutí na ploché podložce uprostřed přístroje. Vyšetření trvá zhruba 60 minut.

Angiogram - vyšetření umožňující prohlédnout si mozkové cévy. Používá se k tomu katétr nebo malá ohebná trubička. Do tepny, která zásobuje mozek krví, je zavedeno barvivo (obvykle do třísla). Toto vyšetření může podat informaci, zda jsou cévy poškozeny nebo se u nich vyskytují křeče. Vyšetření trvá 1 - 3 hodiny.

ICP - monitoring intrakraniálního tlaku - tenká hadička zavedená do nebo na vrchní část mozku přes malý otvor v lebce. Tímto způsobem se měří tlak uvnitř mozku (intrakraniální tlak).

EEG - elektroencefalogram - vyšetření elektrické aktivity mozku. Zvláštní náplastí jsou k hlavě připevněny elektrody tak, aby bylo možno změřit mozkovou aktivitu. Vyšetření je bezbolestné a je možné je provádět na lůžku na neurologickém oddělení. Doba, po kterou toto měření probíhá, je proměnlivá.

Jak jsou poranění mozku léčena?

Cíle léčby mozkových poranění jsou následující:

  • zastavit jakékoliv krvácení
  • zabránit nárůstu tlaku v lebce
  • kontrola tlaku, pokud dochází k jeho zvýšení
  • udržovat adekvátní tok krve do mozku
  • odstranit veškeré velké mozkové výrony

Způsob léčby závisí na typu poranění. Lékař rozhodne, která metoda bude použita. Mezi nejobvyklejší patří:

Polohování - obvykle se hlava postele mírně zdvihne, šíje zůstává v rovině. Tato poloha může snížit intrakraniální tlak umožněním odtoku krve a mozkomíšního moku z mozku. Prosím neměňte polohu lůžka bez svolení zdravotní personálu.

Omezení množství tekutin - může nastat potřeba omezit příjem tekutin, které pacient přijímá. Mozek je jako houba, nadbytečná tekutina způsobí jeho nabobtnání. Omezení množství tekutin může pomoci kontrolovat tento proces. Prosím nepodávejte tekutiny bez svolení zdravotního personálu.

Medikace - při léčbě mozkových poranění se používají různé druhy medikamentů.
Mezi tyto patří:
Diuretika, které snižují objem vody v pacientově těle a tím současně omezují množství tekutin, které by mohly přispívat k otoku mozku.
Antikonvulziva se nasazují k potlačení záchvatů. Ty se objevují jako důsledek nadměrné elektrické aktivity mozku. Existují různé typy záchvatů. Nejběžnější druh způsobuje stav, kdy u pacienta dochází ke škubavým pohybům rukou a nohou, po kterých následuje spánek.
Další typy záchvatů mohou vyvolat mírné chvění obličejových svalů nebo stavy strnulosti. Prosím informujte sestru nebo lékaře, pokud jste svědky těchto projevů. Někteří pacienti tyto záchvaty mají v době úrazu, zatímco u jiných se tyto mohou vyvinout, až v poúrazovém období.
Barbituráty se podávají v okamžiku, kdy je pacientův intrakraniální tlak velmi vysoký a je obtížné dostat jej pod kontrolu. Tento druh léků uvede pacienta do stavu hlubokého spánku, nazývaného barbiturátové kóma, to zabrání dalšímu otoku mozku a jeho poškození.

Ventrikulární drenáž (ventrikulostomie) - do dutiny je umístěna tenká hadička, její pomocí měříme a kontrolujeme tlak uvnitř lebky. Může být využita rovněž k odvodu mozkomíšního moku.

Ventilátor - přístroj pro podporu pacientova vlastního dýchání nebo zajištění samotného dýchání. Pokud přístroj přivádí více vzduchu, krevní cévy v mozku se smrští. To pomáhá kontrolovat nitrolební tlak.

Operace - při poraněních mozku se aplikují tři typy chirurgických výkonů:

Kraniotomie - otevření lebky odstranění krevních sraženin a tím snížení intrakraniálního tlaku.

Trepanace - do lebky se vyvrtá malý otvor, kterým je možno odstranit krevní sraženiny.

Odstranění lebeční kosti - část kosti je odstraněn a tím se sníží tlak vyvolaný otokem mozkové tkáně.

Jaké vybavení uvidíte při návštěvě poraněného?

To záleží na druhu mozkového poranění. Některé z nejběžnějších přístrojů vidíte na spodním snímku. Pokud budete mít nějaké dotazy, obraťte se na ošetřující personál.



 

Monitor - přístroj zobrazující srdeční frekvenci, dýchání, krevní tlak, nitrolební tlak a mozkový perfúzní tlak.

Snímač nitrolebečního tlaku - tenký katétr zavedený do anebo na povrch mozku, a to drobným otvorem v lebce. Jejím prostřednictvím se měří hodnota tlaku uvnitř mozku (nitrolební tlak).

Nasogastrická sonda (NS) - sonda je nosem zavedena do žaludku, kde může odsávat jeho obsah nebo je využita k podání tekutých léčiv či stravy přímo do žaludku.

Endotracheální intubace - zavedení kanyly do průdušnice nosem nebo ústy, pomáhá při dýchání a odsávání.

EKG elektrody - snímače jsou přilepeny na hrudník malými náplastmi a zaznamenávají frekvenci a rytmus srdce.

Intravenózní katétr (i.v.) a intravenózní tekutina - ohebná hadička, umožňující aplikaci roztoků, živin a léků přímo do žíly.

Ventilátor - přístroj používaný na JIP či ARO k podpoře nebo zajištění dýchání.

Obvaz na hlavě - udržuje ránu nebo incizi čistou a suchou.

Antitrombotické punčochy - dlouhé bílé punčochy pomáhají zabraňovat hromadění krve v dolních končetinách.

Kompresní elastické punčochy - plastické návleky na nohy, které pomáhají zabraňovat vzniku krevních sraženin tím, že do nich může napustit vzduch, a pak jej zase vypustit.

Permanentní močový katétr - hadička zavedená do močového měchýře, slouží k odvádění moči a přesnému měření jejího množství.

Které další léčebné metody je možno využít?

Antibiotika - jsou určena k potlačení a léčbě infekce, která se může v těchto případech vyskytnout. U lidí s mozkovým poraněním je možné, že se objeví a to zvláště pak zápal plic, záněty močového měchýře, zánětlivá onemocnění krve, případně infekce mozku a mozkomíšního moku nazývaná meningitida.

Fyzikální terapie hrudníku a odsávání - k zabránění vzniku pneumonie, případně k její léčbě, může zdravotní personál použít vibrátor nebo poklepové masáže, ty uvolňují hleny na plicích. Poté bývá pacient požádán, aby si odkašlal, pokud není schopen hleny vykašlat, musí být odsány. Při odsávání je katétr zaveden do hrtanu a do plic.

Tracheotomie - pokud u pacienta dochází k tvorbě velkého množství sputa nebo je delší dobu na ventilátoru, je někdy nutno přistoupit k provedení tracheotomie. Při ní se zavádí do průdušnice trubička, která umožňuje pacientovi snadnější odkašlání hlenů nebo snadnější odsávání průdušek.



Zpočátku nebude pacient schopen mluvy, po zlepšení jeho stavu, je možno použít takový typ kanyly, která řeč umožňuje. Tracheotomie vesměs nebývá trvalá.


Odsávání žaludku
- občas se po mozkovém poranění stává, že dojde ke krátkodobému zastavení činnosti žaludku – tzv. ileus. Dokonce, i když žaludek nefunguje, dochází nadále k tvorbě kyseliny, ta může poškodit žaludeční výstelku a způsobit žaludeční vředy. Nasogastrická sonda (NG), která se zavádí nosem do žaludku, pomáhá odstraňovat žaludeční sekrety. Také je možné podání léků jako prevence tvorby žaludečních vředů.

Výživa - po mozkovém poranění je důležité zajistit dostatečný přísun živin a tekutin. I když jsou pacienti méně aktivní, jsou požadavky na přísun živin velmi vysoké. V první fázi se výživa podává nitrožilně. Jakmile žaludek začne pracovat, vyhodnotí se funkce žvýkání a polykání, zdali nedošlo k poruše. Pokud je pacient příliš spavý, aby mohl jíst, nebo není schopen polykat, je možné použít pro podávání výživy nasogastrickou sondu. Ta se zavádí nosem do žaludku, kontinuálně nebo několikrát za den je sondou podávána speciální výživa. Na výběru výživy a tekutin se podílí nutriční poradce. K doplnění kalorií a vysokoproteinové výživy je možno využít mléčné koktejly a léky v tekutém stavu. Sonda se používá, u spavých pacientů, kdy není schopen jíst nebo pokud není schopen polykat. Gastrostomická sonda je zavedená přímo do žaludku a jejunostomická sonda přímo do střeva.

Péče o střeva a močový měchýř - u pacientů může dojít k inkontinenci, stavu kdy nejsou schopni ovládat svá střeva nebo močový měchýř. Dokud nedojde k nápravě, používají se močové katétry nebo pleny.

Péče o kůži - prevence proleženin se praktikuje např. polohováním pacienta, udržováním kůže v suchém a čistém stavu, využitím speciálních matrací a kontrolou dostatečného příjmu kalorií.

Rozsah pohybu kloubů (ROM) a dlahy - pacienti s poraněním mozku mohou mít problémy s hybností kloubů, ta může být příčinou napětí svalů a kloubů - kontrakcí. Pro prevenci vzniku kontraktur pomáhají speciální dlahy pro horní a dolní končetiny a cvičení k posílení rozsahu pohybu.

Kontrola bolesti - využívá se zklidňujících opatření a medikace. Ovšem ta by měla být omezena na druhy, které nezpůsobí netečnost.

Kdo může pomoci po mozkovém poranění?

Členové zdravotnického týmu spolupracují s pacientem, rodinou a přáteli během hospitalizace. Péče je zaměřena na individuální potřeby pacienta, rodina a přátelé jsou důležitými členy tohoto týmu.



 

Pacient - je základním členem týmu, péče bude plánována dle jeho reakce na léčbu.

Rodina a přátelé - poskytují pacientovi emocionální podporu, rovněž informují personál o důležitých faktech, vztahujících se k pacientovu předchozímu zdravotnímu stavu a pomáhají sledovat změny. Ostatní členové týmu jim ukážou, v čem mohou být nápomocni při procesu uzdravování.

Lékaři - neurochirurgové jsou specialisté, kteří pomáhají diagnostikovat typ mozkového poranění a způsob jeho léčby, tedy operace mozku. Spolupracují s ostatními lékaři v okamžiku, kdy je pacient na jednotce intenzivní péče nebo pokud utrpěl poranění jiných částí těla.

Zdravotní sestry - kontrolují pacientovi vitální funkce (teplotu, krevní tlak, srdeční rytmus a dýchání), sledují změny fyzického stavu a myšlení. Pomáhají s každodenní péčí - jídlo, toaleta atd. Sestry koordinují rozdělení péče mezi jednotlivé členy zdravotnického týmu.

Sociální pracovníci - poskytují emocionální podporu a pomáhají pacientovi a jeho rodině přizpůsobit se pobytu v nemocnici. Koordinují propuštění z nemocnice, informují o možnostech pomoci poskytované obcí a zodpovídají dotazy ohledně pojištění a invalidity.

Fyzioterapeuti - vyhodnocují a léčí oslabení pacientova svalového potenciálu, flexibility, rovnováhy, koordinace pohybu, sezení, stání a chůze. Léčba může zahrnovat cvičení nebo pokyny k použití takových pomůcek jako jsou chodítka, hole nebo invalidní vozíky.

Pracovní terapeuti - posuzují pacientovu schopnost se obléci, vykoupat, provádět běžné domácí práce a takové druhy činností, které vyžadují paměť a organizační schopnosti. Poskytují léčbu nebo vybavení potřebné pro vedení bezpečného nezávislého života.

Logopedi - kontrolují a léčí řečové a myšlenkové obtíže.

Neuropsychologové - vyhodnocují, jak je na tom pacient s myšlením, pamětí, úsudkem, emocemi, chováním a osobností. Tyto informace mohou být nápomocné při stanovení další léčby, ale také při určení rozsahu opatření, která jsou nutná při opuštění nemocnice pacientem.

Nutriční terapeuti - stanovují nutriční potřeby. Pracují s pacientem a ostatními členy týmu tak, aby napomáhali při jejich naplňování.

S pacientem a rodinou mohou spolupracovat také tito členové zdravotnického týmu:

  • respirační terapeut
  • rehabilitační terapeut
  • duchovní
  • dětský terapeut
  • pacientovi zástupci
  • poradci pro volbu povolání
  • muzikoterapeuti

Jak budete reagovat?
Když dojde k tomu, že je přítel nebo člen rodiny hospitalizován s poraněním mozku, je zcela normální, že se u vás objeví mnoho různých emocí. Tyto emoce budou přicházet a probíhat v různých fázích.

Panika a strach
Jsou běžné reakce na mozkové poranění člena rodiny. Strach je intenzivnější z obavy, že pacient nemusí přežít. Dokud není pacient stabilizován, mohou u vás pokračovat fyzické a emocionální známky paniky. Tyto symptomy zahrnují: zrychlené dýchání, neschopnost usnout, sníženou chuť k jídlu a nevolnost. Někteří lidé mohou nekontrolovatelně křičet.

Šok a popření
Můžete mít pocit, že to, co se stalo, není skutečnost. Zaznamenáváte události okolo vás, ale máte potíže zapamatovat si informace a obsah rozhovoru či setkání s jinými lidmi.
Stává se, že máte problém pochopit závažnost mozkového poranění.

Zlost
U mnoha lidí se dostaví hněv, že právě oni nebo jejich blízcí se ocitli v takové situaci. To může být oprávněné. Zlobíte se na pacienta, že se sám vystavil situaci, kdy došlo k jeho zranění nebo na členy rodiny, přátele či další osoby, které byly účastníky nehody. Můžete mít rovněž vztek na členy zdravotnického týmu, že nedělají nebo neříkají to, co vy považujete za správné. To jsou zcela běžné reakce.

Vina
Pocit viny je též normální reakce. Domníváte se, že jste mohli udělat něco konkrétního k zabránění nehody, dokonce i když je to zcela mimo realitu. Nebo myslíte na minulé události a na to, co jste s pacientem prožili a přitom si přejete, aby děj proběhly jinak. Pokud se na pacienta zlobíte, může dojít k tomu, že za tento hněv viníte sami sebe. Doporučujeme vám, pohovořte si o těchto pocitech s někým blízkým nebo s členem odborného týmu.

Osamělost
Během tohoto období se můžete cítit izolováni od ostatních. V této nezvyklé situaci se mohou zkomplikovat vztahy s vaším okolím. Máte pocit, že vám ostatní nerozumí. Případně se sami izolujete a domníváte se, že ostatní jsou vystrašení nebo nechápou vaše rozpoložení. Přitom krize, která po mozkovém poranění přichází, je dobou, kdy je prospěšné přijmout útěchu, podporu a pomoc od ostatních.

Naděje
Jakmile u pacienta dojde ke stabilizaci, váš pocit úzkosti, zda přežije, se spojí s nadějí v uzdravení. Komplikace spojené s léčbou a pomalé uzdravování může tuto úzkost prohloubit.
Na druhou stranu jakákoliv sebemenší změna k lepšímu může přinášet naději.
Kterákoliv z těchto emocí je běžnou reakcí na mimořádně stresovou situaci. Pomoci vám může rovněž to, že své pocity proberete se svými přáteli, rodinou nebo členy zdravotnického personálu. Užitečné je i zaznamenávat si své city a zážitky do deníku.

Návod, jak to zvládat
Lidé se se stresem vyrovnávají různými způsoby. Co funguje u jednoho, nemusí pomoci druhému. Doufáme, že některé z dále uvedených prostředků Vám pomohou projít tímto obtížným obdobím.

  • Důležité informace si zaznamenávejte do svého zápisníku. Můžete toho využít v situacích, kdy se budete chtít na něco zeptat členů zdravotnického týmu. Můžete se o ně rovněž podělit s pacientem.
  • Vytvořte si tzv. „ telefonní seznam „. Stanovte jednoho z členů rodiny a z přátel, který se bude telefonicky dotazovat na pacientův stav.
  • Střídejte se v rodinných návštěvách. Pokud chcete nebo potřebujete opustit nemocnici, můžete požadovat po někom ze svého okolí, aby zůstal s pacientem. Budete mít tím pádem dobrý pocit, že není sám.
  • Pokud někdo nabízí pomoc, přijměte ji. Snažte se být konkrétní ve způsobu, jak tato osoba může pomoci.
  • Vyjádřete své pocity. Hovořte o svých pozitivních a negativních náladách se členy rodiny, přáteli a personálem.
  • Buďte ohleduplní sami k sobě. Najděte si čas na procházku nebo posezení s přáteli. Také se snažte opouštět nemocnici, pokud se chcete najíst a v klidu vyspat. Je velmi důležité postarat se sám o sebe. Tím budete lépe připraveni na péči o milovanou osobu.

Jaké jsou příznaky zlepšení?
Jak dlouho bude trvat, než se můj milovaný bude cítit lépe? Jaký pak bude? Pro zdravotnický tým může být obtížné zodpovídat tyto otázky. Věk, rozsah poškození, doba, která uplynula od poranění a dřívější úroveň mentálního a fyzického zdraví jsou faktory, které se využívají při odhadu délky rekonvalescence.
U většiny pacientů po vážných poraněních mozku probíhá zotavení podle obecného modelu. Ten se dělí na stádia – stupně. Je důležité vědět, že každý pacient se chová jinak a nemusí přesně kopírovat jednotlivé stupně. Liší se v čase, který setrvají v jednotlivých stádiích a jejich uzdravování se může kdykoliv zastavit. Proces uzdravování je možno rozčlenit do následujících čtyř stádií:

1. stádium - bez reakcí. V průběhu tohoto období pacient nekomunikuje adekvátně nebo přiměřeně. Možná jste rovněž slyšeli výraz kóma.
U pacienta se dají pozorovat různé pohybové mechanismy. Ty se popisují jako reflexní nebo obranné.

  • decerebrační: reflex způsobující napnutí horních a dolních končetin
  • dekortikační: reflex vyvolávající ohnutí rukou a napnutí nohou
  • obranné: náhodné pohyby rukou a nohou bez zjevných příčin

2. stádium - první reakce. V průběhu tohoto stádia začíná pacient reagovat na podněty ze svého okolí. Reakce se stávají adekvátnějšími, ale mohou být nepřiměřené nebo pomalé. Pacientovi reakce jsou lokalizované a je schopný vykonávat jednoduché příkazy. Zde jsou některé z prvotních reakcí, které můžeme pozorovat:

  • lokalizovaná reakce: jedná se o odpovídající pacientovy pohyby v reakci na zvuk, dotek nebo zrakový vjem. Otáčení se za zvukem, uhýbání před něčím nepříjemným, případně sledování pohybu zrakem.
  • provádění jednoduchých povelů: otevírání a zavírání očí, vypláznutí jazyka nebo sevření a uvolnění rukou dle pokynů.

3. stádium - rozrušený a zmatený. V této fázi nemocný reaguje adekvátněji. Pacient bude zmatený tím, kde se ocitl a co se stalo. Bude mít potíže s pamětí a chováním. Pacientova zmatenost může vést k ječení, nadávkám, kousání nebo útokům na jeho okolí.
Neznepokojujte se, pokud je přikurtován na zápěstí a kotnících - toto jej chrání před sebou samým a zabraňuje vytažení sond a katétrů.
Je důležité zapamatovat si, že toto stádium je krokem k uzdravení a chování není úmyslné.

4. stádium - reakce vyššího stupně. Pacient vykonává bez problémů běžné úkony, ale vyžaduje ještě pomoc při řešení problémů, vytváření si úsudku a rozhodování se.
Nemusí chápat svá omezení a velmi důležitá je proto starost o jeho bezpečnost. Nezvyklé nebo vysoce stresující situace činí aktivity obtížnějšími. Pacient se může stále více podobat člověku, kterého jste znali předtím, přitom ale může dojít ke změnám osobnosti.
Bohužel se nedá předpovědět, jak dlouho pacient setrvá v jednotlivých stádiích a co bude konečným výsledkem. Zdravotnický tým bude během hospitalizace vykonávat vše, aby bylo dosaženo co nejlepšího stavu pacienta.

Jak můžete pomoci při rekonvalescenci?

Členové rodiny a přátelé osoby s mozkovým poraněním jsou významnými články týmu. Vaše znalosti jeho emocionálních a tělesných potřeb jsou cenné a tím se podílíte na jejich uspokojování.



 

V jednotlivých stádiích se můžete na rekonvalescenci podílet následujícími činnostmi:
 

1. stádium - bez reakcí

V této fázi je pacient v hlubokém spánku a nereaguje na své okolí. Cílem je dosáhnout odezvy na dotekové, zvukové, zrakové nebo čichové podněty.

  • Když na pacienta mluvíte, předpokládejte, že rozumí tomu, co říkáte. Hovořte klidně, v pozitivním duchu a přátelsky.
  • Mluvte srozumitelně a pomalu o jemu známých lidech a vzpomínkách.
  • Pokud je přítomna návštěva, zaměřte se na pacienta. Snažte se, aby počet návštěvníků nepřekročil 2 osoby ve stejnou dobu. Návštěvy by měly být krátké. Během nich by rovněž měly být vypnuty TV a rádio.
  • Poskytněte pacientovi obrázky, hudbu a osobní věci, které jsou pro něj důvěrně známé a příjemné. Využijte nástěnku poblíž lůžka.
  • Sestry a terapeuti Vás mohou požádat o spolupráci při péči o pacienta. Můžete být požádán o pomoc při péči o vlasy, holení, vtírání pleťového mléka nebo jemném natahování a polohování pacientových končetin. Pokud se při těchto činnostech necítíte příjemně, je to v pořádku. Personál to pochopí.

 

2. stádium - První reakce

V této fázi pacient začíná reagovat na své okolí. Jeho odezvy se mohou pohybovat od otáčení se za známým hlasem po pohyby ruky nebo nohy dle pokynů.
Cílem je vyšší stupeň adekvátnosti jeho reakcí.

  • Může docházet k opožděným reakcím na požadavky pohybu, mluvení nebo věnování pozornosti. Vždy počkejte 1 - 2 minuty na požadovanou odezvu. Svůj požadavek zopakujte pouze 3x během tohoto období.
  • Mějte na paměti, že doba, kdy je pacient schopen udržet svou pozornost se pohybuje kolem 5 - 10 minut, pak přichází únava a frustrace.
  • Myslete na odpočinek. Vypněte TV, hudbu, světla a omezte návštěvy. Pacient by mohl být stresován příliš velkým hlukem, světlem nebo podněty.
  • Pokračujte s radami uvedenými u stádia „bez reakcí".

 

3. stádium - Vzrušené a zmatené reakce

V průběhu tohoto stádia se dostavuje zmatenost. Pacient si může vzpomenout na minulé události, ale není si jist svým okolím a důvodem své hospitalizace. Úkolem je pomoci pacientovi zorientovat se a pokračovat v uspokojování jeho tělesných potřeb.

  • Ve stejný okamžik provádějte pouze jednu činnost a vězte, že pacient udrží svou pozornost pouze na krátký časový úsek. V soustředění mu pomáhá nízká úroveň hluku.
  • Pacient může zopakovat slovo, frázi nebo činnost několikrát. Snažte se vzbudit jeho zájem různými aktivitami.
  • Je možné, že se v tomto období bude dopouštět neakceptovatelného jednání, jako je např. klení nebo bití. To je běžné. V klidu mu vysvětlete, že toto chování není správné.
  • Pomozte pacientovi zorientovat se v jeho okolí, a to prostřednictvím vizuální a verbální informace (viz. doporučení níže). Zapamatování si informace v čase je pro něj obtížné.
    - kalendář s vyznačenými dny
    - symbol, který pacienta informuje o tom, kde se nachází
    - rozvrh s vyznačenou dobou pro podávání jídla, provádění léčebných úkonů a jiných zvláštních událostí
  • K potlačení pocitu frustrace mu dovolte pohybovat se s dozorem.

 

4. stádium - Reakce vyššího stupně

V této fázi je pacient schopen podílet se na každodenních činnostech - s pomocí na řešení problému, rozhodování se a úsudku. Většinu rad z předchozího stádia je možno aplikovat i v tomto období. Snahou je omezit nutný dohled a zvýšit úroveň samostatnosti.

  • Pomozte vytvořit bezpečné prostředí. Pro pacienta může být ještě obtížné chovat se podle požadavků na bezpečnost. Pochvalte taková opatření a v klidu mu vysvětlete možná nebezpečí. Učení se, je ještě stále obtížné.
  • Podporujte použití pomůcek pro zlepšení paměti, jako je např.: deník. To pomáhá zapamatovat si každodenní činnosti a další události.
  • Postarejte se o krátká období odpočinku, neboť u pacienta pokračuje zvýšená potřeba klidu.
  • Prověřte společně se zdravotnickým týmem, které činnosti musí být prováděny pod dohledem a které bez něj. Mezi tyto aktivity může patřit např. návrat do práce nebo školy, braní léků, řízení vozidel nebo nakládání s penězi.

Co následuje po ukončení akutní péče?

Plánování propuštění
Již v prvních fázích nemocničního pobytu se sociální pracovník setkává s pacientem a jeho rodinou a začíná plánovat propuštění. Mnoho pacientů bude po propuštění z akutní péče potřebovat další péči nebo léčbu. Někteří pacienti budou předáni do standardní péče, zatímco jiní budou propuštěni domů.

Předání do standardní péče
Existuje několik typů takových zařízení.
Odborná pomoc poskytuje intenzivní zdravotní péči a každodenní léčbu. Mnoho pacientů začne na úrovni odborné péče a pak se přesune do rehabilitační nebo domácí péče.

Rehabilitace poskytuje ústavní program intenzivní léčby přímo v nemocnici. Pacient by měl aktivně spolupracovat při denní terapii trvající 3 - 6 hodin (např.: fyzické, pracovní, logopedické, léčbě prací).

Domácí péče je určena pro pacienty, kteří jsou již téměř samostatní a nevyžadují každodenní zdravotnickou péči nebo léčbu.

Propuštění domů
I když je pacient propuštěn domů, může stále ještě existovat nutnost léčby nebo jiné péče.
Zde jsou některé možnosti:
Ambulantní léčba je prováděna v nemocnicích, na klinikách a v sanatoriích. Fyzická ambulantní léčba pomáhá při získávání síly a odolnosti. Jako potřebné se mohou ukázat rovněž ambulantní pracovní, logopedická a kognitivní léčba. Přepravu pacienta na tyto procedury by měli zajistit členové rodiny nebo přátelé.
Domácí léčebná péče je dostupná v mnoha obcích. Některé z těchto služeb jsou nabízeny včetně péče o pacienta přímo v jeho bytě, péče o domácnost, hygienu, dodávek jídla, pečovatelské služby, návštěv terapeuta, pronájmu nebo prodeje lékařského vybavení a zajištění přepravy.

Výběr
Během nemocničního pobytu v akutním stavu zdravotnický tým radí, jaký stupeň péče bude pacient vyžadovat po svém propuštění. Poté pacient a jeho rodina zvolí zařízení, která takové služby poskytuje. Vaše volba by měla založena na úrovni pojistného krytí po dohodě se zdravotní pojišťovnou a zařízením, pro které jste se rozhodli ve spolupráci s ošetřujícím personálem. Zástupci zařízení následné péče konzultují ošetřující lékaře. Po domluvě s ošetřujícím lékařem se rozhodují o přijetí do svého zařízení. Pokud ano, je dohodnut termín převozu nebo propuštění do domácí péče.

Napište nám své připomínky, náměty, názory. 

S dotazy týkajícími se Vašeho zdraví se obracejte telefonicky přes odkaz Kontakty nebo Ambulance konkrétního oddělení.

   

Pro odeslání dotazu vyplňte prosím následující kód:
Captcha
Položky označené (*) jsou povinné.